Projekt interiéru vznikal v době, kdy půda byla již rozestavěná. Přesto se podařilo prostor sjednotit.

Majitel půdního prostoru si představoval svůj půdní byt řešený velkoryse ve dvou podlažích, volný a vzdušný, bohatě prosvětlený. S prvním projektem, který stavbu řešil, dosáhl základní koncepce, ale jakmile prostor začal nabírat konkrétních tvarů, majitel cítil, že je potřeba navázat na prvotní představu novým interiérovým projektem.  Nedokončenou vestavbu nakonec svěřil studiu Design by Donlić, jehož realizace si oblíbil.

Sjednocení prostoru

Pro architekty jsou vestavby půdních bytů v historickém centru města tak trochu oříškem, zvláště když se naváže na práci jiného projektanta. Skloubit požadavky investora, respektovat původní konstrukce, nenarušit výraz budovy na fasádě, a přitom vytvořit smysluplný koncept současného bydlení s čistě řešenými detaily, to se nemusí vždycky podařit.

Studio Design by Donlić přistoupilo k nové zakázce v okamžiku, kdy půda už byla z jedné čtvrtiny rozestavěná. V jiných případech zpracovává stavbu komplexně a za rozhodující považuje dobrý koncept. Tentokrát architektka Ivana Dombková navazovala na koncepci, která sice vypovídala o dobrém záměru, ale bylo nutné prostor sjednotit a doladit jeho konstrukční detaily, teprve potom jej dokončit v novém pojetí.

Protože termín dokončení byl velmi blízký, spousta detailů se řešila přímo na stavbě v průběhu prací, autoři tu své návrhy operativně konzultovali s majitelem a řešili s řemeslníky. Za několik týdnů se na půdě vyloupl úplně jiný prostor. I když některá zbytečně komplikovaná původní řešení nešla odstranit, jejich pozůstatky ustoupily do pozadí, převážila snaha o stylovou čistotu.

Světlo přichází tunelem

Celé spodní patro půdního bytu je vlastně jediným otevřeným obytným prostorem se začleněnou kuchyní, jen při vstupu část plochy zabírá předsíň, malá koupelna a technické zázemí bytu. Z obytného prostoru se vychází do patra po schodišti, které se spolu s krbem stalo výrazným prvkem v centrální poloze místnosti. Po několika schodech uložených na masivním betonovém soklu se stáčí za stěnu s krbovou vložkou a nahoře nad ní už vychází ven jako subtilnější lomenice, která se napojuje na lehkou podestu. Intimní ložnicová část bytu v patře je od obytného prostoru oddělená jen stěnou s posuvnými dveřmi z čirého skla, takže obě podlaží jsou pohledově propojená. Velká ložnice s odpočivným koutem a průhledem na terasu má charakter spíše pánského pokoje než ložnice, je doplněna prostornou koupelnou, toaletou a šatnou. Ve špičce krovu nad ní bude na ocelové prosklené konstrukci ještě malá pracovna s výhledem nad střechy protějších domů.

Hlavní roli v novém řešení půdy hraje denní světlo. Spodní podlaží (s dokončeným vikýřovým oknem do ulice) bylo prosvětleno ještě dvěma „šachtami“ v krajních polích pokoje. Světelné tunely (světlovody) vedou konstrukcí střechy až k podhledu, kterým přes pískované sklo prochází do interiéru příjemné rozptýlené světlo.

Ložnice má velmi dobré denní osvětlení díky prosklené stěně na terasu, horní pracovna je přisvětlena částečně prosklenou střechou. Podobného efektu jako v dolním obytném prostoru se dosáhlo také v koupelnách. Oknem přichází denní světlo do sprchy, přes pískované sklo přitom do světlíku není vidět.

Nábytek součástí stavby

Osobitost půdního prostoru nespočívá jen v použití dražších obkladů nebo designových umyvadel. Jeho výraz vychází ze snahy autorky zvládnout prostor jako jednotný celek a podílí se na něm i osobnost majitele bytu.

Jednotnosti prostoru lze už při stavbě dosáhnout volbou konstrukcí, materiálů nebo sanity, ale často se záměr architekta mine účinkem, když se rozestaví nábytek. Čistotu interiéru lze zachovat i po jeho vybavení, pokud se vyloučí veškeré rušivé prvky. Proto studio Donlić řešilo stavební a interiérové detaily současně. Všechny úložné prostory jsou řešeny formou zabudovaných skříní a skříněk (případně samostatných místnosti), dokonce i kuchyňské skříňky a spotřebiče jsou zabudovány přímo do čelní stěny. Barvy interiéru se pohybují v decentní škále bílé, šedivé, krémové a přírodního dřeva. Na světlých stěnách v prostoru půdy barevně ani „nevyčnívají“ viditelné konstrukce krovu, byly namořeny na světlounce šedivou.

Dveře zabudovaných skříní i dveře do menších místností (koupelna, technická místnost, toaleta) tvoří součást obkladu stěn, takže stěna působí jako jediná plocha. Tento záměr je doladěn konstrukcí dveří – bez viditelných zárubní a se speciálními závěsy lícují dveře s deskami obkladu. V předsíni je použit obklad z tmavého dubu (na něj navazují skříňky varného ostrůvku), v patře z dubu běleného, který splývá s krémovou omítkou stěn.

Kvalitní materiály a sanitární vybavení byly zvoleny pro svou trvanlivost a nadčasovost designu. Světlé obklady a podlahy z travertinu v koupelnách a na toaletě jsou použity v kombinaci s umyvadly Villeroy&Bosch nebo Porsdamsa a bateriemi Dornbracht či Hansgrohe. Kamenické práce – obklady, podlahy nebo náročné travertinové obklady schodů – prováděla na základě návrhů architektky Dombkové kroměřížská firma Zedník. Ostatní práce, včetně konstrukce skleněných posuvných stěn nebo kování dveří provádí řemeslníci studia Donlić, vyrobilo také kuchyňský nábytek i některé další kusy nábytku.

Přestože časem se byt více „zabydlel“ drobnými kousky nábytku a dekorací, které jsou majiteli blízké, koncept řešení v nich nezanikl.

-věk

ZDROJ: Bydlení IQ